PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jasně, zpěvák je kopie Maxe Cavalery a živelná hudba a podladěné kytary připomínají SEPULTURU / SOULFLY v nejúspěšnějších letech. Otázka zní, je to pro EKTOMORF dobře nebo špatně? Díky této podobnosti se nejspíš dostali tam, kde jsou. Vydávat desky u Nuclear Blast (to už nyní neplatí) a jezdit turné po Evropě není pro maďarskou metalovou kapelu málo. Navíc SEPULTURA i SOULFLY v současné době provozují už něco jiného, takže EKTOMORF plní i poptávku trhu. Nahlédneme-li na tyto Maďary bez předsudků, zjistíme, že máme co dělat s jednoduchým a razantním metalem, který dobře funguje naživo a zejména nenároční posluchači, libující si ve skočných nu-metalových rytmech, si přijdou na své.
Aktuální „What Doesn´t Kill Me...“ tlačí kupředu podladěné kytary, jednoduché účelné riffy, praskající basa alá KORN a naštvaný zpěv. To samé EKTOMORF předváděli i na minulých deskách, ale tady mi to přijde přeci jen více dotažené, o malý krok vylepšené a jistější v kramflecích. Celé album se valí ve středním tempu a zvuk kapely je oproti „Outcast“ z roku 2006 hutnější. Nemůžeme jim upřít funkčnost jejich riffů třeba v „New Life“, občas i dobře vygradovaný závěr („Love And Live“). Bohužel jednotlivé skladby jsou dost krátké, jakoby po třetí minutě kapela nevěděla kudy dál a navíc jsou si hodně podobné. Z řady vyčnívají kousky, kde EKTOMORF na chvíli opustí svůj jump/jump rytmus, třeba „I Can See You“ nebo „Envy“ a rázem to má grády. Jindy se jim podaří obohatit svůj „groove metal“ o zajímavé momenty, jako je hostující rapper v „Sick Of It All“, nebo punkový rozjezd v „Breed The Fire“. To samé se bohužel nedá říct o textech, které jsou velké klišé. Uslyšíte silácké pózy a velké prohlášení o válce krys, vzplanutí ohně, zrození k destrukci, žádných slzách a pomstě všem. Frontman a šéf souboru Zoltán Farkas si v těchto pózách libuje, což podtrhuje i samotný název alba „Co mě nezabije, to mě posílí“.
EKTOMORF si nehrají na umění a starají se, aby to šlapalo. A ono to šlape. Zkrátka jednoduchá muzika, na jejíž poslech se nesmíte moc soustředit. Podle mne ale tento maďarský „revival“ není na odpis a pokud se hudebně alespoň trochu pohne z místa, tak o něm ještě uslyšíme.
Maďarská verze Roots Bloody Roots / Chaos AD. Příznivci Maxe Cavalery připočtěte 1 bod.
6 / 10
Zoltán Farkas
- kytara, vokály
Sabolc Murvai
- basa
Tamás Schrottner
- kytara
Jozsef Szakácz
- bicí
1. Rat War
2. Nothing Left
3. What Doesn't Kill Me...
4. Revenge To All
5. Love And Life
6. I Can See You
7. I Got It All
8. New Life
9. Sick Of It All
10. It´s Up To You
11. Envy
12. Scream
13. Breed The Fire
14. Born For Destruction
What Doesn't Kill Me... (2009)
Outcast (2006)
Live and Raw - You Get What You Give (2005)
Instinct (2005)
Destroy (2004)
I Scream Up To The Sky (2002)
Kalyi Jag (2000)
Ektomorf (1998)
Hangok (1995)
Vydáno: 2009
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 41:02
Produkce: Tue Madsen
Studio: Antfarm Studio (Dánsko)
tomu hovorím dôstojná "náhrada" Behemothu na Minikvase :-)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.